Hádá se Skrblík s Hamounem, kdo má víc peněz.
Hamoun: Já mám tolik peněz, že bych si mohl koupit celý svět.
Skrblík: Jo, ale já ti ho neprodám.

Mladý lord vstoupí do přepychové restaurace, je usazen ke stolu k mladé dámě.
Lord ji po očku pozoruje, ta se však tváří velmi nepřístupně. Když přinesou lordovi polévku, poprosí dámu o sůl. Ta se na něj podívá, zbrunátní, vstane a zařve na celou restaureci: "NO DOVOLTE! NESEDÍTE TADY ANI DESET MINUT A UŽ MĚ LÁKÁTE DO POSTELE! TO JE NESLÝCHANÉ!!!"
Lord zrudne, zablekotá omluvu a za pozornosti celé restaurace se přesune na druhý konec lokálu. Neuplyne ani deset minut, když si k němu s omluvným úsměvem přisedne ona mladá dáma.
"Promiňte, mladý pane," začne s omluvou. "Víte, studuji psychologii na Oxfordu a velice mě zajímalo, jak se zachová gentleman, bude-li ve vybrané společnosti zcela znemožněn. Ještě jednou přijměte mou omluvu."
"Oh, nic se nestalo," praví on. Pak vstane a zařve: "COŽE?! TISÍC LIBER ZA JEDNU NOC?! TO JE SMĚŠNÉ PŘI VAŠÍ POSTAVĚ!!!"

Jediné, čo dokáže zapôsobiť na srdcia niektorých ľudí, je infarkt.

Dežo poučuje syna: Nezáviď spolužákům, když se chlubí, co všechno mají. Raději si zapamatuj, kde kdo bydlí!

Ide chlapík po ulici a vykrikuje:
- Menštruácia, menštruácia.
Zastaví sa pri ňom druhý, a ten mu hovorí:
- Ale ujo, aká menštruácia, veď to je demonštrácia.
- To je jedno, aj tak potečie krv.

Chlápek spěchá na jezdících schodech a při to druhému šlápne na nohu. Po pár krocích si to rozmyslí a vrátí se: "Promiňte pane, nechtěl jsem vám šlápnout na nohu." - "Nemusíte se omlouvat, už jsem vám plivl na záda!"

Starý irský děda vypráví: Hele, vidíš támhle tu kamennou ohradu? Tu jsem postavil těmahle dvěma rukama, kámen po kameni jsem skládal po několik měsíců. A myslíš, že mi říkají McGregor-co-postavil-plot? Ne.
A vidíš támhle to molo, co se táhne až k obzoru? Prkno po prknu, kůl po kůlu jsem stloukal půl roku. A myslíš, že mi říkají McGregor-co-postavil-molo? Ne.
Ale člověk jednou ošuká kozu...

- Slečna letuška, nezdá sa vám, že letíme príliš nízko?
- Ani nie, prečo?
- Predchvíľou som zahliadol v okne chobotnicu.

Baví se dva: "Tak jsem slyšel, že tě prý vyhodili ze ZOO." "Nojo, stěžovali si, že prý jsem moc pomalej. Ale já si myslím, že to spíš bude kvůli těm želvám." "Jak to?" "No, ráno vstanu, jdu krmit. Otevřu klec a najednou... frnk, frnk... a obě želvy zdrhly."

Ptá se Pražák Ostraváka: Proč mluvíš tak krátce?
Bo není čas pičo.