Na dveře paní Gimpelové zabušil žebrák. "Paní, mám hlad, jsou od tý dobroty a dají mi něco k jídlu. Pěkně jich prosím." "Moc toho nemám", paní Gimpelová nato "chtěli by la trochu nudlí ze včerejška?" "Jak rád", praví žebrák. "Výborně, tak přijdou zítra touhle dobou".

Když Izraelci dobyli roku 1967 Jeruzelem, oznámili, že se dohodli s Jordánskem, jak si rozdělí Zeď nářků. Izrael si ponechá Zeď a Jordánsko nářky.

Delegace politbyra se byla v Izreali poklonit u hrobu neznameho vojina. Tu jeden clen delegace, ktery trosku umel hebrejsky, zjistil, ze to je hrob Izaka Abelese, prodavace zeleniny. Tak se tedy zeptal pruvodce, jak je to mozne. Ten mu odpovedel, ze pan Abeles byl samozrejme znam jako prodavac zeleniny, ale jako vojin byl uplne neznamy.

Khon a Roubíček jsou u moře. Khon se plácá ve vodě a volá na Roubíčka: Roubíček, pojďte do vody!
Roubíček se ohlédne a líně odvětí: Co bych tam dělal, plavat neumím a chcát se mi taky nechce!

Ve svezim jarnim jitru se prochazi vilovou ctvrti pan Kohn. Na balkonu jedne z vil se vystavuje slunecnim paprskum v rozkosnych nedbalkach kypra pani Sternova. "Pani Sternova," vola z ulice Kohn, "nemohl bych jit nahoru a pomilovat se s nima?" "No dovolte," rozhorli se pani Sternova, "copak jsem nejaka prodejna zenska?" "A kdo tu mluvil o placeni?"

Čerstvě provdaná žena přijde k rabínovi s pláčem. Bydlí s mužem společně s rodiči a muž i otec ji bijí. Rabín si zavolá otce: "U tvého zetě mě to nepřekvapuje, je to známý hrubián. Ale proč i ty biješ svou ubohou dceru?" "Abych se zeťovi pomstil. Za to, že on mi bije mojí dceru, biju mu já za trest jeho ženu."

Chodil takhle Jezis po svete, ale nikde se nedockal poznani. V Americe si ho nevsimli vubec - takovych tam bylo plno. V Rusku si ho radeji nevsimali, co kdyby to byl intelektual - narodnik. A tak bloudil po svete, az dosel do Izraele. Stal tam o jeden barak opreny Kohn. Sotva Krista spatril, otocil se do dveri a vola: "Arone, Mojse, prineste kladivo a hrebiky, uz je tady zas."

Rabín a katolický kněz jedou spolu ve vlaku. Po chvíli se kněz osmělí a povídá rabínovi: "Odpusťte rebe, ale je to pravda, že lidé vaší víry mají zapovězeno jíst vepřové?" "Ano otče, to je pravda." "A řekněte mi - jako kněz knězi - ochutnal jste jej někdy?" "Inu, ano, kdysi jsem ochutnal kousek slaniny." "A chutnala vám?" "Inu, musím se přiznat, že chutnala." Po chvíli se pro změnu nakloní rabín ke knězi: "Prominou pane páter, ale je to pravda, že oni mají zapovězeno tělesně obcovat se ženou?" "Ach ano, je to tak, jak říkáte." "A řeknou - jako kněz knězi - dopřáli si někdy?" "Popravdě řečeno, nikoliv". "Hmmmm, škoda," odtuší rabín, "to je mnohem lepší, než vepřové".

"Poslouchaj, Kohn, co by dělali, kdyby narazili v poušti na lva?"
"Vzal bych flintu a zastřelil ho."
"A kdyby neměli flintu?"
"Tak ho picnu revolverem."
"A kdyby neměli revolver?"
"Tak ho uškrtím páskem."
"A co když nemaj pásek?"
"Tak mu narvu kožich do chřtánu a zadusím ho."
"Ale jdou, Kohn, na poušti takový vedro, kde by vzali kožich?"
"Hele voni, Pick, komu vlastně fanděj, mně a nebo tý bestii."

Co je zidovske dilema? Sunka zadarmo.