Dvě sousedky se pohádaly a jdou za rabínem, aby je rozsoudil. "Proč jí nevrátíš ten hrnec, kteý sis vypůjčila?", ptá se rabín jedné. "Ale, rebe", začne křičet obviněná, "za prvé jsem si žádný hrnec nevypůjčila. Za druhé měl díru. A za třetí jsem jí ho už dávno vrátila."

Křesťan, muslim a Žid se dohadují, čí bůh je mocnější.
Křesťan: Jednou jsem šel po louce, náhle se strhla bouřka, hromy, blesky, no prostě boží dopuštění. Neměl jsem se kde ukrýt, tak jsem se pomodlil k Bohu a ejhle - udělal se kolem mne deset metrů široký kruh, kde bylo hezky!
Muslim: To jsem takhle jednou v noci spal a začal mi hořet dům. Když jsem se probudil, oheň už zachvátil celý dům, nemohl jsem utéci. Tak jsem se pomodlil k Alláhovi a ejhle - všude hořelo, jen deset metrů kolem mne byl klid!
Žid: A já jsem jednou šel po ulici a vidím na zemi korunu. Říkám si - mohu ji sebrat? Nemohu, je šabat a o šabatu nesmím pracovat. Tak jsem se pomodlil k Bohu a ejhle - všude byl šabat jen deset metrů kolem mne bylo najednou úterý!

Sara je na smrtelnem lozi a prosi manzela: "Khon, slib mi, ze az umru, ze pujdes za rakvi s moji matkou." "Tak dobre, Sara, ja ti to slibuju, ale upozornuju te, ze budu mit zkazenej celej den."

"Pane Koenigswald, mohl bych mit to poteseni a mluvit s vasi pani?" "No kdyz tomu rikate poteseni, pro me za me."

Na dveřích židovské synagogy byl nápis:
"Vstupovati do synagogy s nepokrytou hlavou je jako dopouštěti se cizoložství."
Za dva dny bylo připsáno: "Zkusil jsem obojí a nedá se to srovnat!"

Čtyři Židi hrajou v kavárně karty, když tu zničehonic raní Markowitze mrtvice. Kdo teď oznámí vdově tu smutnou zprávu. Nakonec se přihlásí Kohn. "Šetrně ji na to připravím". jde tedy za vdovou a praví: "Muž vám vzkazuje, že jen tak hned nepřijde." "ten lump jeden", soptí Sára Markowizová, "že zase sedí s kumpánema, mastí karty a prohrává peníze!" "Nemlich tak", přisvědčí Kohn, "zrovma prohrál 500 zlatých" "Cože?!", vybuchne Sára "Bůh ho strestej, ať chcípne, lotr jeden mizerná." "Už se stalo, Sára. Bůh vás vyslyšel."

Teiteles přišel za rabínem, aby se vyznal ze svých hříchů, ale tolik se styděl, že na úvod rabínovi řekl: "Rebe, já tu nejsem za sebe, nýbrž - za svého přítele." "A jakých hříchů se tvůj přítel dopustil?" "Často bral jméno boží nadarmo, choval nečisté myšlenky k ženeě svého souseda.." "Zadrž", přerušil Teitelese rabín, "připadá mi, že tvůj přítel je pošetilý. Mohl přijít klidně sám, říct, že za přítele je tu on a ušetřit ti tvé rozpaky."

Kohn v restauraci: "Pane vrchní, co to má znamenat?! Tady jsem z polévky vylovil kus starého hadru!" Číšník na to: "No a, nemůžete přece chtít, aby v polévce za pět geošů byly bruselské krajky!"

V carskem Rusku, v Petrohrade, spadl Zid do Nevy a topi se. "Pomoc, pomoc!" vola marne. Po brehu se prochazeji dva policiste, ale ani je nenapadne, aby na volani o pomoc nejak reagovali. "Zachrante me!" vola Zid, ktery uz polyka andelicky. Policiste se srdecne smeji. Zidovi uz hledi smrt do tvare. Z poslednich sil zvedne hlavu nad hladinu a vykrikne: "Pryc s carem!" Nacez se policajti srdnate vrhaji do reky, vytahnou Zida na breh a vedou ho na okrsek.

Dva žáci slavného rabína, Bernstein a Selinger, přišli rabína navštívit. Zatímco čekají, až si na ně rabín udělá čas, rabinova žena jim přinesla čaj a talířek s dvěma koláčky, jednim nalým a druhým velkým. Oba žáci dlouho dávají navzájem přednost tomu druhému, a_by si vzal jako první až se nakonec Selinger uvolní a vezme su tem větší koláček. Bernstein vybuchne: "Cože! Vzal sis první a jwště k tomu ten větší koláček!" "No a co", brání se Selinger "kdyby sis bral jako první ty, jký koláček by sis vzal?" "Ten menší samozřejmě", odpoví Bernstein". "Tak proč si stěžuješ?"