Kohn a Roubíček jdou po hřbitově a Roubíček povídá: "Kouknou, pane Kohn, to je ale krásná hrobka. Čí to asi je?" "Nojo, Rotschildovi. Ti si žijou, ti si žijou..."

Abeles, bohatý žid z haličské vsi, přijede do Krakowa v ošuntělém obleku. Potká ho Karpeles a říká mu:" Mojše, jak můžou chodit po městě v takových hadrech?" "Co na tom záleží", odpovídá mu Krpeles, "tady mě přece nikdo nezná." Za týden potká Karpeles Abelese u nich doma na vsi v tom samém obleku. "Ale Mojše, oni nosí i doma ty samé hadry!" "Co na tom záleží, tady mě přece každž zná."

Modlí se Roubíček v synagoze: Jehovo, prosím tě, dej ať vyhraju v loterii. Jehovo, prosím tě...
Chodí tam už týden a pořád nic. Najednou se otevřou nebesa, vykoukne Jehova a zařve na něj dolů: HERGOT, TAK UŽ SI KONEČNĚ KUP TEN LOS!!!

Stezuje si rabin druhemu: "Poslal jsem jedineho syna do Evropy - a oni ho obratili na krestanstvi!" "Predstav si, mne se stalo totez." Oba se jdou vyzpovidat k vyssimu rabinovi a on jim rekne: "Predstavte si, ja mam jedineho syna take na studiich v Evrope, a stal se krestanskym knezem!" Musi se jit pomodlit k Hospodinu. Rikaji mu svuj osud a Hospodin pravi: "Predstavte si, mel jsem jedineho syna a..."

Co se stane Zidovi, ktery narazi prudce do zdi, kdyz ma erekci? Zlomi si nos.

Na nádraží potká Goldberg Ginsberga. "Kouknou, Ginsberg, často jich vídám v klubu a synagóze a oni se mě nikdy nezeptaj, jak mi jdou kšefty." Ginsberg chvilku přemítá a pak se zeptá: "No, Goldberg a jak jim teda jdou kšefty?" "Ani se neptaj", odvětí Goldberg.

Klaus se rozhodl zjistit, jak to v zemi opravdu je. Povolal starého žida Kohna a říká mu: Podívejte, vy se vyznáte, obejděte všechny banky a státní podniky a přijďte mi říct, jak na tom jsme. Kohn se za měsíc vrátí a Klaus: Tak co? No, víte pane prezidente, není to ani moc špatný a ani moc dobrý. Ale jestli jim můžu něco poradit, nechaj přepsat hrad na milostivou paní.

Pan Kohen a pan Roubíček si v restauraci objednají telecí řízek. Číšník přináší řízky a pan Kohen vyskočí a vezme číšníkovi z ruky talíř s větším řízkem.

Roubíček se ohrazuje: Pane Kohen, to sem si o nich nemyslel, že sou tak nespolečenskej a vemou si ten větší řízek bez ptaní!

Kohen na to: No pane Roubíček, kdyby oni měli možnost si vybrat, kterej by si vzali?

Roubíček: No přeci ze slušnosti ten menší!

Kohen: No dyť ho taky mají!

Kohn se oženil. Po čase potká Roubíčka a ten se ho hned ptá, jak jim to se Sárou klape, co sex a tak dále.
Kohn na to: No poslouchaj, Roubíček, já měl vždycky dobrý zažívání, no a s tím manželským sexem je to nemlich to samý.
Jak to? diví se Roubíček.
No vědí, včera hovno, dneska hovno, a zejtra zase hovno.

Rádio Tel Aviv vyladilo vysílací frekvenci Jerevanu a vyslali do éteru: Zde rádio Jerevan. Hlásíme přesný čas. Je přesně za pět nebo deset minut čtvrt nebo třičtvrtě na osm nebo na jedenáct. Takovouhle prasárnu si nenechali v Jerevanu líbit, naladili frekvenci Tel Avivu a vyslali zprávu: Zde rádio Tel Aviv. Hlásíme přesný čas. Je přesně dvanáct hodin. Že jsou to voni, tak jedenáct pětapadesát.