Potká Kohn Roubíčka a říká mu: Je pravda, že máš 52 000 000? A Roubíček mu odpoví: Je to pravda! Kohn se ho zeptá: A jak si k nim přišel? Roubíček říká: Přiletěl jsem do Ameriky a v kapse jsem měl 20 centů. Za těch 20 centů jsem si koupil jablko, to jablko jsem tak strašně vyleštil, že jsem ho prodal za dolar. Za ten dolar jsem nakoupil další jablka, pak mi umřel strejda a zdědil jsem 52 000 000.

Proc maji zidi velke nosy? Protoze je vzduch zadarmo.

Mlady, petadvacetilety Zid si prisedne v rychliku ke starsimu panovi, rovnez Zidovi. Po nekolika minutach jizdy se mlady Zid zepta starsiho: "Kolik je hodin?" Starsi Zid mlci a neodpovida. Mlady Zid si pomysli: "Zrejme cizinec." Zopakuje svou otazku nemecky, anglicky, francouzsky a v yiddish. Ale starsi Zid na nic nereaguje. Tesne pred cilovou stanici vstoupi do vagonu pruvodci a oznami: "Blizi se konecna, budeme vystupovat." Starsi Zid povida: "Dekuji, pane pruvodci." Mlady Zid se rozhorcene obrati na starsiho: "Se mnou, clovekem stejne viry nekomunikujete, a s pruvodcim ano?" Starsi Zid klidne odpovi: "Podivejte, mlady muzi. Vy jste se me zeptal, kolik je hodin. Kdybysem vam odpovedel, zeptal byste se me, kam jedu. Oba vime, kde tento vlak konci, tak byste to hned uhodl. A urcite byste se chtel u me ubytovat na noc. A vzhledem k tomu, ze mam doma hezkou dceru, urcite byste si s ni chtel neco zacit. A uznejte sam: muzu ja dat svou jedinou dceru Zidovi, ktery v petadvaceti letech nema sve vlastni hodinky??!"

Příjde mladý Icik za starým Abelem, aby se ho zeptal, jak se pozná hodná ženská. Abeles mu poradí: Až půjdeš na námluvy, podívej se Sáře na kolena, když je bude mít kulatá, je hodná. Když špičatá, je zlá.
Icik se vrátí z námluv a hned se žene za Abelem. No tak, jaká je?
Icik na to: Ona nebejt ani hodná ani zlá. Ona bejt potvora špinavá.

"Tak co, Grossman, byli v Tarnopoli? A co je tam nového?"
"Nového? Nic. Jenom tam štěkal pes."
"A proč?"
"Protože se tam seběhlo mnoho lidí."
"A co tam ti lidé dělali?"
"Dívali se, jak policie odvádí tvého bratra."
"Že odvedli mého bratra? A pročpak?"
"Falšoval prý směnky."
"Směnky falšoval? Ale to přece není nic nového."
"No vždyť jim říkám, že v Tarnopoli není nic nového."

Sotva přišla ta upomínka, sedl si Porges ke stolu a napsal tento dopis:
Velectěný pane!
Dovolil jste si mi napsat drzý dopis. Upozorňuji Vás, že během roku ukládám všechny nezaplacené účty do obálky a vždy na nový rok jeden z nich vytáhnu a ten pak slavnostně zaplatím. Napíšete-li mi ještě jednou podobný dopis, jste navždy ze slosování vyloučen.
S veškerou úctou.....

kupé rychlíku jedoucího z Prahy do Brna, zcela sám sedí starší vousatý pan. Vlak zastavil v Kolíně a když se znovu dával do pohybu, otevřeli se dveře a do kupé vpadla asi tříletá holčina, plácla sebou a řvala. Za ní tam vletěl asi pětiletý kluk, který rovněž řval a byl pohlavkován starým Židem, jenž nadávaje usedl na sedadlo. Starý pán vyskočil a rozhodně povídá: "Pane jsem strašně nervózní!" "Co je mi do toho, že sou voni nervózní," odseknul Žid. "Povídám, že jsem strašně nervózní a neodejdete-li okamžitě s těmi dětmi pryč, způsobím vám velkou nepříjemnost!" "Nepříjemnost? Cha! Cha! Mojí starý se narodily dvojčata, a mám za ní přijet do Prahy - sed sem si do vlaku do Brna, holka se mi pokadila, kluk sežral jízdenky, tak jakou mi voni můžou udělat NEPŘÍJEMNOST???"

Prijde takhle Khon jednou domu driv a chytne v posteli zenu se svym pritelem Steinem. Smutne se na nej podiva a rika: "Teda Stein, tomu nerozumim.. Ja musim, ale kdo jich nuti, to nechapu."

V noci zaklepe na dveře bytu Joseleho Finkelsteina KGB. Josele jde ve svém rozdrbaném pyžamu otevřít. "Bydlí to Josele Finkelstein?" vyštěkne důstojník. "Ne", vypraví ze sebe Josele. "Že ne. A jak se jmenuješ ty?" "Josele Finkelstein." Důstojník ho srazí k zemi a zařve:" Neříkals náhodou, ža tady nebydlíš!?" "A tomuhle oni říkaj bydlení?"

"Uz jsi slysel, jaky nestesti potkalo Steigermarka?" "Moje pani s nim utekla."