"Poslechnete Steigermark, ja jsem slysel, ze vase pani je pohadkove bohata a ze mela neskutecne veno, ale jak jste si ji mohl vzit? Je hrbata, zrzava a silha..." "Nemusite septat, jen mluvte nahlas, ona je jeste k tomu hlucha."

Ptá se student rabína: "Rebe, smí se při studiu Talmudu kouřit?" "Ne, nesmí!" Student zklamaně odejde, ale kamarád ho utěšuje: "Zeptal ses špatně, to musíš jinak: Rebe, smí se při kouření studovat Talmud?" "Ano, smí..."

Jde židovská babička s vnoučkem po břehu moře na procházku, když v tom se strhne prudká bouře, vlnobití a než se babička naděje, smete to vnoučka do moře a je pryč! Babička si zoufá, naříká a začne se modlit.

Panebože, pomoz mi, Ty víš, že jsem byla vždy zbožná a dobrá Židovka, do synagogy chodím, modlím se. Panebože, pomoz mi, udělej zázrak a vrať mi mého vnoučka!!
Chvíli se nic neděje, ale pak se vzedme velká vlna z moře a vynese na pláž živého vnoučka babičce k nohám. Babička jásá a křičí: Děkuji Ti, Panebože, děkuji ,ale ještě tam byl takovej dětskej klobouček.

Já Vám říkám, pane Mendl, jsou to teď ale zlé časy. Každý týden dosazuju do obchodu tisíc korun." "Tak proč obchod nezavřete?", ptá se pan Mendl. "Nesmysl. Z čeho bych byl živ?"

"Rabíne", máme my to ale trápení. Stará Ráchel Finkelsteinová dluží lichváři 500 zlotých a přitom nemá ani grešli. Vyhazujou jí z bytu, namá co by dala dětem, nemůže na nohy, takže nikde nepracuje.." "To je ale velké trápení", souhlasí rabín. "Uspořádám v synagoze sbírku, nějaké peníze dám ze svého, snad se je podaří sesbírat. A vy jste někdo z rodiny, že se o Ráchel tak staráte?" "Ne, já jsem ten lichvář."

Kohn otevírá nový obchod a nad dveře pověsí nápis" ČERSTVÉ RYBY PRODEJ ZDE DENNĚ". Ještě nwž sleze ze žebříku se objeví první kibic."Podívají se, co to tam dali za směšnou ceduli?", povídá kibic. "Copak se jim nelíbí?, odvětí nato Kohn. "ČERSTVÉ, koho by napdlo, že jejich ryby nejsou čerstvý, kdyby to nedali na štít." Kohn uzná, že to je pravd, a tak umaže nápis ČERSTVÉ. Kibic pokračuje:" PRODEJ, to můžou umazat taky, to se přece rozumí samo sebou, že ty ryby nebudou dávat zadarmo." "Mají pravdu." A tak Kohn zamaluje i slovo prodej. "ZDE, To je přece jasné, že ty ryby nebudou prodávat naproti." A tak Kohn zamaluje i slovo ZDE. "Pak to DENNĚ, Kohn, je to chytrý, když, jestli jsou ty ryby vopravdu čerstvý.." Kohn tedy zamaluje i slovo DENNĚ. Z nápisu zbylo jen slovo ryby. Za chvilku přijde další kibic. Povídá:" Proč tam dávali takovou směšnou ceduli?" Kohn:" Cose jim nelíbí?" "Oni žádnou ceduli dávat nemuseli, protože ty jejich ryby smrděj na sto honů."

Křesťan, muslim a žid se dohadují, jak by se s Bohem rozdělili o své peníze.
Křesťan vysvětluje: Nakreslím na zem kruh a vyhodím peníze do vzduchu. Co spadne dovnitř kruhu, dám Bohu, a co bude vně, to si ponechám.
Muslim řekne: Ne. Já nakreslím na zem kruh a vyhodím peníze do vzduchu. Co spadne vně kruhu, dám Bohu a co spadne dovnitř, to si ponechám.
Ale žid řekne: Ne, nemusím kreslit kruh. Vyhodím peníze prostě do vzduchu a co Bůh chce, to si ponechá.

Izák Stein se plaví luxusním parníkem na moři se svou drahou Miri. V noci, když Izák tvrdě usnul, budí jej Miri se slovy: Tam venku se něco děje, zdá se, že se loď potápí!
Co mně budíš, Miri! Je to snad moje loď?!opáčí Izák.

Na pohřbu bohatého Loewensteina pláče jeden ze smutečních hostů mnohem usedavěji než ostatní. Dojatý rabín mu polklepe na rameno a praví: "Je mi vás opravdu líto. Patříte do příbuzenstva?" "Právě, že ne", odpovídá muž, "proto tak pláču."

Kohn se náhle v synagóze skácí a je mrtev. Roubíček dostane za úkol na smutnou událost šetrně připravit jeho ženu. Zaklepe tedy u kohnů a když mu otevřou, zeptá se: "Bydlí tady vdova Kohnová?" "Bydlí, jsem Kohnová, ale nejsem žádná vdova." "Chcete se vsadit?"