"Prosim snazne o podporu... Byl jsem clenem putovni kapely, ale jsem od narozeni smolar. Kapela se rozesla a ja zustal v cizim meste uplne bez penez..." snoruje zidovsky zebrak. Pan domu ho posloucha s jistou neduverou: "Tak vy jste muzikant. A na jaky nastroj hrajete?" Snorer se chvili rozmysli a pak rekne: "Na lesni roh." Pan domu se usmeje, otevre skrin, vynda z ni lesni roh a podava ho snorerovi: "Tak mi na nej neco zahrajte!" Snorer si hluboce povzdechne: "Tak to vidite, jakej ja jsem smolar! Ze vsech moznejch nastroju musite mit doma zrovna lesni roh."

Jeden velmi zbožný rabín se odebral na věčnost a členové jeho obce začali vyzývat Hospodina, aby jim dopřál zahlédnot, co jejich rabín v nebi dělá. Jejich prosba byla vyslyšena, ale ke své hrůze spatřili rabína s překrásnou blondýnkou na klíně. Volají na něj: "Rebe, rebe, jak jen můžeš! Ty, který jsi byl celý život tak svatý..." "Pochopte to", vysvětluje rabín. "Ona není má odměna, já jsem její trest."

Kněz, ministrant a rabín se dohadují, kdy vlastně začíná život. Kněz povídá, že život začíná početím. Ministrant říká: Promiňte, ale já si myslím, že zrozením. A rabín na to: Je mi líto, ale oba se mýlíte. Život začíná tehdy, když děti odejdou z domova a pes chcípne.

Rabin a knez se srazi v autech. Obe vozidla jsou rozmlacena na maderu, ale oba klerikove vyvazli nezraneni. Kdyz se vyhrabou z trosek, rabin si vsimne knezova roucha a hned povida: "Koukam, ze jste knez. Ja jsem rabin. Podivejte na nase auta, nic z nich nezbylo, ale nam se nic nestalo. To je znameni od Boha. Buh musel chtit, abychom se potkali a stali se prateli a po zbytek nasich dni zili svorne v miru." "Plne s vami souhlasim, to musi byt bozske znameni," prikyvuje knez. "A kouknete, dalsi zazrak. Moje auto je uplne znicene, ale lahvi mesniho vina se nic nestalo. Buh jiste chce, abychom toto vino vypili a oslavili tak stesti a nase setkani." S temito slovy podal rabin lahev knezi. Ten s jeho promluvou souhlasil, otevrel lahev a dal si nekolik mocnych loku a podal lahev zpet rabinovi. Rabin zacpal spunt zpet do lahve a podal ji opet knezi. Knez se udivene pta: "Vy se nenapijete???" "Ne, ja radeji pockam na policisty."

Ptá se student rabína: "Rebe, smí se při studiu Talmudu kouřit?" "Ne, nesmí!" Student zklamaně odejde, ale kamarád ho utěšuje: "Zeptal ses špatně, to musíš jinak: Rebe, smí se při kouření studovat Talmud?" "Ano, smí..."

Promlouvá pan Khon k prokuristovi:
Kouknou, pane Maier, voni sou u mně šestej rok! A šestej rok choděj pozdě do práce! Pátej rok mně vokrádaj! Čtyři roky se mi tahaj s manželkou, před měsícem mi sbouchli dceru!
Maier, já jich varuju! Eště to nejmenší - a vyrazím s nima dveře!

Epstein se dal prohlédnout u lékaře a při odchodu položí na stůl tři zlaté. Lékař ale praví: "Prohlídka u mě stojí deset zlatých." "Á promiňte", odpovídá Epstein, "bylo mi řečeno, že stojí jen pět."

Paní Fleichsmanová platí účet v penziónu v jdenom izraelském letovisku. "Tak jakpak se jim u nás líbilo?", vyzvídá majitel. "Popravdě řečeno, to jídlo co tu podávájí... Je příšerné...A takové mrňavé porce."

Stein se vraci z pohrbu sve zeny. Jeden smutecni host na nej: "Jak se citite, pane Stein?" "A vite, ze mi ta mala prochazka udelala docela dobre?"

V židovské čtvrti zastaví auto kvůli poruše. Majitel vozu ani nikdo z kolemjdoucích si s ním neví rady. Nakonec zavolají židovského klempíře Oppenheimera. Ten zvedne kapotu, párkrát klepne kladívkem a vůz bez problému nastartuje. "Co jsem dlužen? ptá se majitel vozu. "Dvě stě korun." Majiteli auta se to nezdá a požaduje řádný účet. Oppenheimer sedne a napíše:

3 rány kladívkem 5 korun
Vědět kam 195 korun
Celkem 200 korun