Khon se vraci vecer s manzelkou z biografu. "To byl bezvadny film, milacku. Ja jsem smichy napul mrtva." "Opravdu, milacku? Tak to pujdeme zitra jeste jednou."

Rosenzweig a Blumenfeld sedí na galerii izraelského parlamentu a sledují jednání. Levicový řečník horlí z tribuny proti vládě: "Styďte se, zaprodali jste Izrael Američanům!" Rosenzweig nadšeně tleská. Po chvíli řečník z pravicové strany hřímá: "Hanba Vám, zaprodali jste Izrael Rusům." Rosenzweig znovu nadšeně tleská. "Poslechnou, Rosenzweig, je tohle od nich charakterní jednání? Jednou tleskaj, že vláda prodá stát Američanům a podruhé, že ho prodá Rusům." "Ale Blumenfeld, jak bych netleskal, když někdo dokáže takový ksindl zboží prodat dvakrát."

Potká Khon pana Roubíčka.
Proč jsou tak smutnej, Roubíček? ptá se Khon.
Ale můj syn tudle přijde domů a povídá: Tati, já už nechci být žid, já chci být křesťan. No co si o to myslej?
To povídaj ausgerechtnet mě? Mě to řek syn už před měsícem! odpoví Khon.
A co jste dělal?
No co by. Šel jsem za rabínem, aby mi poradil.
A co říkal rabín?
No co povídal: To říkáte ausgerechtnet mě? Můj syn Izák, znaj ho, studoval v Izraeli na rabína a tuhle přijede domů a povídá: Já už nechci být rabín, já chci být kněz. - Já se ptám rabína: Cos dělal, rabi? A on: Šel jsem do templu a modlil se, aby ke mě sestoupil bůh a mluvil se mnou. A on sestoupil a mluvil se mnou. A já se ptám: A co ti bůh řekl? A on: Co by řekl. Řek: To říkáš ausgerechtnet mě?

Vyhlášený rabín z Dubna má bratra opilce. Jednou se mu pokouší vysvětlit, že pověst jeho rodiny si nutně vyžaduje, aby přestal pít. "Co mi to říkáš?" odbude ho bratr. "Moje rodina je lepší než tvoje." Rabín se na něho nechápavě dívá. "Copak nechápeš? Přece já mám bratra, který je rabín, kdežto ty máš bratra, který je opilec."

Kohn navštíví Roubíčka a zastihne ho, jak seškrabává omítku ze zdi do papírového pytlíku."Copak to vyváděj", diví se Kohn, "sned nemalujou?". "Kdepak! Stěhuju se."

Kohn se svou dcerou Mici cestují po Palestině. Jednoho dne uzřeli tlupu loupeživých Beduínů přímo k nim se ženoucích. Nebylo času se skrýt, ani uniknout a tak je Beduíni okradli o vše, co u nich našli. "Aj, vaj, brečel Žid, co budeme teď dělat bez peněz?" "Žadný strach thateleben, těšila ho dcerka a při tom vylovila ze své vaginy peněženku a šperky, které tam duchapřítomně ukryla." "Schade, praví lítostivě Kohn, že jsme s sebou nevzali starou Sáru, mohli jsme zachránit i kufry."

Dohazovač přivede svého klienta do rodiny budoucí nevěsty. "Kouknou jaká nóbl rodina! Podívaj se kolem. Všude samý porcelán a stříbro." "Co když to všechno je ale jen vypůjčené", pochybuje budoucí ženich. "Nesmysl", prohlašuje dohazovač, "těm přece nikdo už nepůjčí."

Žid a Arab měli spolu v Maroku hospodářství. Nastaly ale zlé časy a museli se rozejít. Začali se tedy dohadovat, jak se rozdělit o to, co jim zbylo, o kozu, kraávu a slepici. Arab navrhuje: "Ty si vezmeš slepici a já kozu a krávu." Žid nesouhlasí. Arab tedy navrhuje:" Dobrá ty si vezmeš kozu a já krávu a slepici". Židovi se to pořád nezdá. "Tak dobrá", navrhuje Arab "krávu sníme, já si vezmu kozu a tobě zůstane slepice". Žid vrtí hlavou: "Víš co, jestli chceš vezmi si kozu a my s krávou si necháme slepici."

Pan Roubíček praví k panu Kohnovi: "Poslechnou, vědí o tom, že jejich stará chodí s tím šeredným chlapem Silbersteinem odnaproti?" "Kouknou, Roubíček, jestli moje stará s někým chodí, tak to je moje věc. Jestli chodí se Silbersteinem, tak to je její věc a jestli je Silberstein šerednej, tak to je zase jeho věc. Tak o co vám vlastně jde?"

Bankéř Blumenthal, pokřtěný žid, zasnoubil svého syna s dcerou velkoobchodníka Kohna, který se taky dal pokřtít. "takového zetě jsem si vždy přál", vypráví Kohn přátelům, "sympatického křesťanského mladíka z dobré židovské rodiny."