V porodnici se narodi maly chlapecek. Hned po tom, co otevre oci, zacne ze sebe sypat vsechnu moznou matematiku. Doktori se skrabou po hlave a tvrdi, ze neco neni v poradku. Nakonec se rozhodnou chlapecka operovat a vybrat mu kus mozku, aby se jeho inteligence dostala na uroven ostatnich, normalnich lidi. Kdyz po operaci chlapecek otvevre oci, zacne kazdeho okolo sebe obstastnovat pouckami z fyziky. Doktori se nemohou vynadivit. Po dlouhe porade se rozhodnou chlapecka znova operovat a odstranit mu dalsi kus mozku. Situacie se vsak znovu opakuje. Tentokrat chlapecek chrli kdejake chemicke vzorce. Doktori maji dlouhou, velmi dlouhou poradu. Nakonec sa rozhodnou chlapeckovi vyoperovat posledni kousicek mozku, ktery mu v hlave jeste zustal. Po operaci doktori stoji okolo postele, na ktere lezi chlapecek, a s napetim cekaji, co se bude dit. Chlapecek otevre oci a kazdeho si premeri chladnym pohledem. Nakonec vykrikne: "Vase obcanske prukazy, vsivaci!!!"

Smrdí to hovnami a je to zelené.
Čo je to?
Nasratý policajt.

Hanblivý policajt vojde do baru a vidí peknú slečnu. Všetkých v bare vystrieľa, a potom sa prihovorí slečne:
-Slečna, a čo tak sama?

Prečo jazdia policajti tak rýchlo?
1. Aby nezabudli, kam idú.
2. Aby služba rýchlejšie ubehla.
3. Aby čo najviac najazdili, než im dôjde benzín.

K policajtovi přiběhne člověk:

- Ukradli mi kolo!

- A měl jste na něm zvonek?

- Ne.

- A odrazky?

- Taky ne.

- Tak dostanete pokutu!

Mezi Pepu a Jožu si sedl policajt. Pepa: "Jožo, ty jsi vejce?" Joža: "Ne!" Pepa: "Ani já ne. Tak co tady mezi náma dělá ten čůrák?"

Policajt se vrátí domů ze služby, převlékne se do civilu, a vydá se do

města koupit si magnetofon.

V obchodě se zeptá prodavačky:

"Prosím vás, kolik stojí tamten magnetofon?"

Prodavačka odpoví: "2500 korun, pane policajt."

Policajt se diví: "Jak víte, že jsem policajt?"

Ona odpoví: "No jednoduše, to na co jste se ptal, není magnetofon, ale

dvojplotýnkový vařič."

Do mléčného baru přišel příslušník StB v civilu a vyslovil své přání: "Prosil bych koblížky a čaj." "Koblížky nejsou," ohlásila vedoucí. "Tak koblížky a kafe." "Dyť vám říkám, že koblížky nejsou." "Ježíšmarjá, tak koblížky a kakao." Vedoucí běžela k telefonu, vytočila přímou linku náčelníka, protože příslušníka v civilu velice dobře znala a zoufale pravila: "Soudruhu náčelníku, prosím vás, ihned sem přijďte, nebo se zblázním, mám tu potíže s jedním vaším podřízeným." Náčelník přiběhl za pár minut, poslal příslušníka pryč a pravil: "Tak copak provedl?" Vedoucí začala trpělivě líčit své utrpení: "Chtěl koblížky a čaj, já mu říkám, že koblížky nemáme a on, že tedy chce koblížky a kafe. Já mu znovu povídám, že koblížky nejsou a on vám, soudruh náčelníku, na mě vybafne, abych mu dala koblížky a kakao. To je hrůza, co?" Náčelník se rozčílil a začal křičet: "To je blbec, co? Měla jste ty koblížky vzít a omlátit mu je o hlavu!"

Policisté se smějí vtipu čtyřikrát: - Poprvé, když ho slyší. - Podruhé, když jim ho někdo vysvětlí. - Potřetí, když ho vyprávějí ostatním. - Počtvrté, když jej pochopí.

Jdou po ulici dva policajti. Najednou jeden z nich uvidí na zemi zrcátko, zvedne ho, podívá se a říká: "Jé, hele moje fotka. Já sem tady našel svoji fotku, no to musím hned říct šéfovi! " Tak dojdou na stanici, ten polda to dá svýmu šéfovi a ten povídá: "No to je moje fotka! Vy jste našel na ulici mou fotku? To se může jednat o špiona!" a schová si to do kapsy u kabátu. Večer přijde z práce domů, kabát pověsí na věšák. Dcerka si vak všimne, že mu něco čouhá z kapsy. Podívá se a zařve: "Jé, mami, otec má milenku!" Matka:" Ukaž!? Taková štětka."