Jeden prozíravý trosečník se zachránil s plnou bednou whisky. To se mu to potom trosečničilo!
Když ho po delším čase objevil zaoceánský parník a zachránci vystoupili na břeh, ptali se ho:
„Proč jste neposlal o sobě žádnou zprávu, když tu máte kolem sebe tolik prázdných lahví?“
„To bylo těžké,“ povídá trosečník. „Všechny ty láhve byly nejdřív plné a nemělo cenu je vypouštět na moře, protože by šly ke dnu.“
„To je jasné, ale potom, byly prázdné!“
„Ano,“ přikývl trosečník, „ale já neměl, čím bych je zazátkoval, protože jsem tu neměl vývrtku a tak jsem namačkal všechny zátky prstem dovnitř.“

Jeden trosečník byl už patnáct let sám na pustém ostrově. Každé ráno vyrýval pečlivě jednu čárku do kmene jediné palmy na ostrově, nudil se, až mu konečně jednou vyvrhlo moře na břeh ženu. Žena nebyla žádné neviňátko, hned trosečníka objala a pravila:
"Tady mne máš! Teď budeš mít všechno to, nač jsi tak dlouho a toužebně čekal!"
"Cože? Ty máš někde bednu piva?"

Zachráněný trosečník, kterého vytáhli před chvilkou na palubu, se najednou vytrhne svým zachráncům a chce se mermomocí vrátit zase zpátky na vor.
"Co blázníte, člověče?"
"Ale všiml jsem si, že jedete do Lagosu a to já nemohu potřebovat, já jedu úplně na opačnou stranu!"

Zachráněný námořník vypráví svým přátelům:
„Když se začala loď potápět, dal mi kapitán rozkaz, abych vzal do člunu dvacet šest žen, které byly na naší palubě, a pokusil se s nimi doplout k pevnině. Podařilo se to. Již druhého dne jsme dopluli k neobydlenému ostrovu. Já a všech šestadvacet žen.“
„A trvalo dlouho, než vás zachránili?“
„Velmi dlouho. Pro mne zvlášť byla ta doba velmi dlouhá, protože jsem se musel skrývat v korunách stromů.“

V záchranném člunu se dá najednou do pláče malý chlapec. Maminka ho všelijak utěšuje, ale vůbec nic to nepomáhá.
„Neplač, všechno, co ti zůstalo na lodi, dostaneš nové!“
„O to mi nejde, ale podívej se za sebe, kdo se taky zachránil! Můj učitel matematiky!“

Připluje trosečník na ostrov, kde se na něho vrhnou dva vy zábli, otrhaní mužové.
„Kdy jste ztroskotal?“
„Dnes ráno.“
„Výborně! Člověče, na vás čekáme! My jsme si vsadili v 34. sázkovém týdnu do sportky a do dneška nevíme, jak vyšel druhý tah!“

To jiná trosečnice, když tak toužebně vyhlížela na moře spatřila, jak k ní plave mocnými tempy hezký a ztepilý námořník, zvolala s obavami:
"Zpomalte! Raději zpomalte, abyste se příliš neunavil!"

Po ztroskotání lodi se zachránili dva námořníci na skalnatém ostrově. Jednou takhle při prohledávání skalisek na ostrově objevili jeskyni a v ní poklad obrovské ceny.
"Sláva, jsme zachráněni!" zvolali radostně. "Za zlato si koupíme loď a odjedeme odtud jako boháči..."

V dálce se objeví zámořský parník. Trosečník vyskočí a začne podhrabávat palmu.
"Co blázníš, člověče?" spustí na něho druhý trosečník. "Chceš zničit jedinou palmu na ostrově?"
"Ale co by! Potřebujeme teď mávátko!"

K ostrůvku připlouvá trosečník a vidí na ostrůvku pána s malým pejskem. Nový trosečník se ptá:
"To je to zvíře tolik nebezpečné?"
"Ne, není."
"Tak proč ho máte přivázané řetězem k palmě?" nechápe trosečník.
"Musím ho mít na řetězu," povídá majitel, "jinak by mi ho sebral odliv."