Na vyhlídkové palubě první lodní třídy odpočívají manželé Smithovi, kteří cestují do Newcastlu. Loď se kývá nebezpečně ze strany na stranu a lehátka popojíždějí sem a tam. Pani Smithová, unavena neustálým hlídáním
sebe a svého lehátka, povídá manželovi:
"Já si teď trošku zdřímnu. Ale kdybych náhodou spadla z paluby do vody, tak mne okamžitě vzbuď!"

Ptá se chlapeček tatínka, když vidí hejna racků obletovat loď na moři: „Tati, proč se ti rackové stále chechtají?“
„Ty by ses taky chechtal, kdyby tě cestující živili celou plavbu zadarmo!“

„Pane kapitáne, proč stojíme?“ ptá se dáma na lodi muže nejpovolanějšího.
„Je hustá mlha, madam,“ vysvětluje jí kapitán. „Plout v takové mlze je příliš velké riziko.“
„Ale vždyť jsou vidět hvězdy!“ diví se dáma.
„To je sice pravda,“ povídá kapitán, „jenomže všude okolo nás je minové pole, a tam, co ukazujete vy, poplujeme až po detonaci!“

„Jste šťasten,“ ptá se kapitán nováčka, „že sloužíte v námořnictvu Jejího královského veličenstva?“ Námořník Mac Bully odpovídá:
„Ano, jsem šťasten, kapitáne!“
„Dobře, a co jste byl předtím?“
„Předtím jsem byl o mnoho šťastnější!“

Rozplývá se mladý francouzský námořník při pohledu na blížící se Rio de Janeiro:
"Je to fantastické! Připomíná mi to siluetu krásné mladé dívky..."
"Jak jsi přišel na tohle zajímavé přirovnání?" ptá se ho kamarád.
"A ty se divíš? Mně po dvaceti měsících plavby na širém moři už všechno připomíná siluetu krásné mladé dívky..."

Stěžuje si jeden mladý námořník:
„Vždycky, když máme odplout, jsem takový mátožný a nanicovatý už dva dny předem ...“
„Tak promluv s kapitánem, jestli bychom kvůli tobě nemohli vyplouvat o dva dny dříve !“

Do anglické námořní školy přijíždí na kontrolu admirál a ptá se jednoho mladého důstojníka:
„Dovedl byste vyjmenovat dvě velké osobnosti v historii anglického námořnictva?“
„Nelson a ... promiňte, nezaslechl jsem dobře vaše jméno, pane admirále!“

Potápí se loď. Kapitán se ptá cestujících:
"Umí se někdo z přítomných modlit?"
Vzadu se přihlásil jeden starší muž:
"Ano, já se umím modlit."
"Dobře," povídá kapitán, "tak se běžte modlit, protože máme o jeden záchranný pás méně."

Námořník přiběhne do kapitánovy kajuty a hlásí:
"Pane kapitáne, došlo nám uhlí!"
"A co na mě tak koukáte? Okamžitě všichni do vody - a tlačit!"

„Pane kapitáne, proč vaše loď houká, když se na širém moři setkává s jinou lodí?“
„Protože mačkám v kabině jedno takové tlačítko!“