Kormidelník trpěl kdysi ledvinovou chorobou. Dlouho nepil, až byl jednou přistižen kapitánem u láhve ginu. „Člověče, vždyť si škodíš," řekl mu kapitán starostlivě.
„Ale hloupost," ohradil se kormidelník Ferry. „To ti doktoři jsou takoví chytráci! Myslí si, že kvůli jedné, a ještě k tomu chatrné ledvině si nechám zahynout celé tělo!"

Námořník píše milostný dopis jedné ze svých milenek, pojednou se zarazí a dlouho okusuje tužku. Pak se obrátí na kamaráda a povídá:
„Byl bys tak laskav, Jime, a sundal si košili?“
„Prosím tě, na co?“
„Chtěl bych se podívat, jak se píše Mary Lou.“

Nováček potkal svého bývalého kamaráda.
„To je ale náhoda!“ zvolal kamarád radostně. „Takové setkám! To se musí oslavit!“
„Ne, nezlob se, kamaráde, ale dnes to nejde. Nemám žízeň...“
„Jak to? Mladý námořník a nemáš žízeň?“
„Ne, já jsem se dneska už dvakrát topil...“

„Co to děláš?“ ptá se jeden cestující druhého.
„Nabírám si na památku do láhve mořskou vodu.“
„Tak si ji naplň jenom do poloviny!“
„A proč?“
„Aby ti voda nevytlačila zátku, až přijde příliv.“

Loď se začíná potápět. Na lodi nastává nepopsatelný zmatek. Všichni cestující se vrhají o překot k záchranným člunům, perou se, strkají do sebe, křičí.
"Jen žádnou paniku," zahřmí z megafonu sytý kapitánův hlas. "Nejdříve nastoupí ti cestující, kteří jedou na doplňkovou půjčku."

Dva pánové plavou v moři a navazují rozhovor.
„Promiňte,“ povídá jeden, „všichni jsou zde v plavkách a jediný vy jste tu ve fraku a v klobouku. Proč to?“ „To máte tak,“ odpovídá druhý, „všichni kolem se tu koupají a jediný já se topím !“

Luxusní zaoceánská loď brázdí moře. Zuří bouři a loď se zmítá v obrovských vlnách. Vtom najede na skálu. Naděje na záchranu není žádná. Zsinalý kapitán se vřítí do tanečního salónku, kde se koná společenský seznamovací večírek. Skočí ke kapelníkovi a zděšeně šeptá:
"Loď se potápí, honem, loď se potápí!"
Kapelník zvedne udiveně hlavu, dlouho přemýšlí a pak povídá kapitánovi:
"Nezlobte se, kapitáne, už třicet let hraiu všelijaké šlágry, ale tenhle doopravdy neznám!"

Pán si to kráčí hrdě po palubě lodi s rozkošným pejskem.
„Pane,“ upozorňuje ho jeden z námořních důstojníků, ,,toho psa nesmíte brát s sebou do kajuty!“
„Dobře, a kde tady máte kajutu pro psy?“

Loď se houpá v bouři na mocných vlnách. Cestující jsou zděšeni a kapitán se je snaží utěšit:
„Nebojte se, bůh je nad námi !“
„No jo, ale jenom jestli je taky pod námi...“

Pochvaluje si nováček africký přístav, kde na čas zakotvili.
„Město je to krásné, lidé milí a všechno je tady tak levné... Za čtyři dny jsem utratil dva dolary.“
„A za co?“
„Převážně za whisky a ženy.“