„Co se vám nejvíc líbí na námořnické službě?" ptali se starého mořského vlka.
„Že když se vrátím v noci opilý, nečeká na mne ve skrytu lanoví kapitán s válečkem na nudle v ruce."

Vykračuje si jeden pán po palubě v ženské sukni, v botách s vysokým kramflíčkem, sněhobílé blůzičce s fižím a s kabelčičkou.
„Ty ses snad zbláznil!“ chytne ho za ruku přítel. „Co je s tebou? Na co ta maškaráda? Stěží jsem tě v tom poznal ...“
„Hlupáku,“ šeptne mu přestrojený muž, „copak ty nevíš, že když se něco stane, tak se z lodi zachraňují nejdřív ženy a děti?“

V přístavní krčmě vypukla rvačka. Rány lítaly na všechny strany, vřava neutichla ani na chvilku a když už to trvalo něco přes tři hodiny, vložil se do toho už i sám majitel krčmy.
"Tak dost, mládenci!" zařval mocným hlasem. "Ještě si dejte rychle každý pár facek a zavíráme!"

„Kam pojedete na dovolenou?“ ptá se námořník ženatého známého.
„Pojedu s rodinou k Jaderskému moři.“
„Jojo,“ pokývá hlavou starý mořský vlk, „tam já znám každou vlnku!“

Zeptal se jeden pán v přístavu:
„Prosím vás, kdy odjíždí parník do Honolulu?“
„V pondělí, ve středu a v pátek, dovolí-li to počasí, protože každou chvíli hrozí uragán. A ve čtvrtek a v sobotu jezdí v každém případě.“

Povídá přítel majiteli přístavní krčmy:
"Taková námořnická krčma, to musí být zlatý důl!"
"A víš, že skoro jo? Po každé rvačce tam najdu na podlaze dva tři zlaté zuby..."

Po palubě lodi běhá kapitán a křičí:
"Poplach! Loď se potápí! Všichni do záchranných člunů! A pro vás to platí taky, pane!"
"Promiňte, kapitáne, ale já jsem si zaplatil lístek první třídy a tak chci napřed vidět seznam lidí, kteří budou sedět se mnou v záchranném člunu..."

Na širém moři se potápí loď. Z kajuty první třídy vyjde pomalým krokem Angličan s dýmkou v ústech a ptá se kapitána:
"Prosím vás, kde je záchranný člun pro kuřáky?"

Pozdě v noci bouchá někdo na dveře kajuty. Cestující se probudí a ptá se rozespalým hlasem:
„Co je? Co se děje?“
„Hoří! Loď hoří!“ volá čísi hlas.
„A proč budíte zrovna mne? Copak já jsem nějaký hasič?“

„A tak to zase ne!“ rozčiluje se cestující na lodi. „Já si kabinu číslo 100 nevezmu a nevezmu!“
„Prosím vás, ale proč?“
„Jednou jsem jel do Londýna a taky jsem měl číslo 100 a nějaký lump mi v noci tu jedničku utrhl... Lidi pak na mne celou noc bouchali, že už jsem tam moc dlouho!“