Ptá se dospívající dívka matky:
"Mami, prosím tě, podívej se na mne! Nevypadám v tom záchranném pásu příliš komicky?"

Námořník dostal po službě volno a aby taky něco užil, vyhledal dům radosti a obrátil se na madam, která domu vládne:
„Chtěl bych nějakou inteligentní společnici. Víte, jsem dost náročný...“
Madam odběhne a za chvíli zavolá, že může jít mladý pán nahoru. Námořník poslechne, jde nahoru, vezme za kliku, zůstane překvapeně stát. Zevnitř pokoje se line líbezná hudba. Po chvilce překvapení námořník vejde a spatří za klavírem něžnou dívenku, která bravurně hraje ty nejsložitější a nejnáročnější skladby. Námořník v obdivu usedne a v poslechu kouzelné hudby úplně zapomene na původní účel své návštěvy. Když dívka skončí, zeptá se jí užasle:
„Proboha, slečno, vy jste ohromný talent! Proč nestudujete konzervatoř?“
„Vy jste se zbláznil! Copak mi to rodiče dovolí?“

Na temné Hamburské ulici osloví pozdě v noci námořníka neznámá černoška:
„Byl byste tak laskav, mladý muži, a doprovodil mne domů? Sama se bojím...“
„To mne ani nenapadne!“ odsekne mladý námořník. „Co budu dělat teď o půlnoci v Africe?“

Povídá nováček starému mořskému vlkovi:
„Ty prý hraješ úžasně skvěle karty. Mohl bys mi vysvětlit zásady mariáše?“
„Ale to je velmi jednoduché. Jeden hráč vyhodí na stůl kartu a jeho spoluhráči mu nadávají...“
„A co dál?“
„Dál už nic. To je všechno.“

U barového pultu sedí na vysoké stoličce vytáhlý námořník, který se snaží navázat rozhovor s vedle sedící dívkou.
„Víte, slečno,“ povídá jí, „já vlastně ani nejsem tak veliký, ale my jsme brali dneska služné a já si sedím na peněžence!“

Ve společném kajutě cestují na lodi spolu dva strašně málomluvní cestující. Celý týden společné plavby nepromluví mezi sebou ani jedině slovo. Ke konci týdne se dostane loď do nebezpečné bouře. A tu se jeden z cestujících konečně ozve:
„To je hrozné!“
„A říkal někdo, že ne?“

"V Panamském průplavu se nám jednou stalo neštěstí," říká kapitán.
"Srazili jste se s nějakou lodí?"
"Kdepak, ale já utratil všechny peníze z lodní pokladny a my neměli na zaplacení za průjezd!"

Námořník hlásí kapitánovi:
„Promiňte, kapitáne, ale včera jsem byl ve službě opilý."
„Ale chlape, vždyť dneska jste taky opilý!"
„Ano, ale to vám budu hlásit až zítra, kapitáne!"

Nad Newyorskou restaurací visí nápis: U nás dostanete všechny speciality sendvičů z celého světa. Námořník vejde a požádá o velrybí sendvič.
"Okamžik, prosím," řekne vrchní a odkvapí. Za chvíli se vrátí a zdvořile se omlouvá.
"Promiňte, pane," říká co nejuctivěji, "ale šéf pravil, že je nehospodárné načínat celou velrybu kvůli jednomu sendviči."

Námořní loď zakotvila u pobřeží černé Afriky, aby doplnila své zásoby pitné vody. Námořníci se setkali s nebývalou ochotou náčelníka, který jim í pomohl dopravit zásoby na loď.
Kapitán mu na závěr srdečně poděkoval a věnoval pár drobností na památku, načež náčelník začal chrčet, pískat, mrmlat, prskal, krýslit, kvičet, vrčet, všelijak kňourat a sténat, až najednou potom zčistajasna plynulou angličtinou pravil, že děkovat není zač a že on a jeho kmen rádi pomohli bílým mužům.
Kapitán byl překvapen dokonalou náčelníkovou znalostí angličtiny, a proto se ho zeptal:
"Kde jste se naučil tak skvěle anglicky?"
Náčelníkovi zalichotilo toto uznání a s přívětivým úsměvem nasadil opět celou škálu záhadných zvuků a pazvuků a řekl:
"Naučil jsem se anglicky z rozhlasového kursu, který vysílali na krátkých vlnách..."