Na potápějící se loď se znovu vyškrábe půvabná dívka.
"Co blázníte?" řve no ni rozčilený kapitán. "Zpátky!"
"A nepůjdu!" trucuje dívka.
"Prosím vás, co je tohle za nápady?"
"A nepůjdu! Sotva jsem skočila do vody, už mě začal jeden z vašich mužů obtěžovat!"

Manželé spí spolu v kajutě, na podlaze už je dobrých třicet centimetrů vody, loď se kolébá ze strany na stranu. Manželka uraženě povídá:
„A abys věděl, já to okno nezavřu! Ty sis ho otevřel, tak si ho i zavři!“

„S tou starou rozpraskanou lodí se mám plavit přes půlku oceánu?“ zhrozil se jeden cestující před vstupem na loď.
„To bych to vážně raději plaval pěšky!“

Budí kamaráda námořník v krčmě pod stolem. Kamarád nic, spí jako dřevo. Námořník s ním tedy hrubě zatřese a křičí mu do ucha:
„Georgi, vzpamatuj se! Upadlo ti tělo!"

Říká Michael kamarádovi:
„Včera jsem ti viděl jednoho námořníka a ten ti byl tak opilý..."
„A kdes ho viděl?"
„V zrcadle."

„Pane kapitáne, proč má většina lodí ženská jména?“
„Kdybyste věděl, milý pane, jak se taková loď dá těžko ovládat, tak byste se ani neptal.“

V lodní kajutě se ukládá ke spánku osamělá žena. Sousední kajutu obsadil jakýsi pán, který v mžiku začal pronikavě chrápat. Žena vedle se obrací z boku na bok a ne a ne usnout. Každou chvíli zabouchá na stěnu, pomáhá si i botou, ale nic se nezmění, soused chrápe nepřetržitě dál. Ráno se potká žena s mužem z vedlejší kajuty na chodbě.
„Vy jste neslyšel, jak jsem na vás v noci bouchala?“ vyčítá mu.
„Ale ano, slyšel jsem,“ povídá pán, „Ale promiňte mi to, že jsem nepřišel, byl jsem skutečně velmi unaven a nic by se mnou asi nebylo. Ale jestli chcete, přijdu k vám na noc dnes ...“

Starší námořník sedí v restauraci a horlivě si prohlíží kdejaký obrázkový magazín a pečlivě z nich vystřihuje objednávací kupóny.
„Prosím tě, co to děláš?“ zeptal se ho námořník od vedlejšího stolu.
„Ale včera jsem se dozvěděl náhodou adresu kapitána, pod kterým jsem dva roky sloužil, teď vyplňuji kupóny jeho jménem. Už jsem ho přihlásil do sedmi knižních klubů, do tří dálkových kursů, požádal jsem devět pojišťoven, aby k němu vyslaly své zástupce, objednal jsem mu různé knihy na dobírku a dva patentní pásy proti kýle. Ten chlap mi ztrpčoval život po dva roky - a teď je řada na mně!“

Kormidelník se vyškrábal na palubu, nadýchl se zhluboka osvěžujícího ranního vzduchu a s rozkoší se několikrát protáhl.
„Už jsi snídal?" zeptal se ho kamarád. „Kdepak! Ještě jsem nevypil ani štamprli!"

Námořní nováček je u vytržení, když vidí poprvé kolem sebe dokola širé moře.
„Bože, to je vody,“ vzdychne si zasněně.
„No, a to si ještě představ,“ povídá mu starší kamarád, „že vlastně vidíš jen tu vodu, co je navrch !“