Kapitán svolá mužstvo na palubu a oznamuje:
„Ode dneška nestrpím na lodi žádného, kdo by ve službě pil!"
„Ale kapitáne," ozve se vzadu jeden námořník, „přeci nechcete s papouškem Ara řídit loď sám?"

Zaklel jeden námořník, když se k ránu vypotácel z přístavní krčmy:
„Zatraceně! Zeměkoule je velmi neklidná planeta!"

Na lodi prosí slečny starého mořského vlka, aby jim vyprávěl nějaký vtip. Námořník se ošívá, že zná jen samé sprosté. A devčata na to, ať tedy místo každého sprostého slova zakašle, že už si to domysli. Namořník spusti: "Echm, echm echm echm. Chrchly Chrchly echm, chm echm chrchly chrchly. Chrchly chrchly, echm echm... Doprdele, teď sem to zkurvil."

Kapitán přichází před nastoupenými námořníky a prohodí k prvnímu důstojníkovi:
„Prosím vás, co to támhle trčí za nos? To nemůžete toho námořníka postavit do druhé řady?“
„Prosím, pane kapitáne, to je jeden z nováčků a on tam už stojí !“

Když loď přistála v přístavu, vzal námořník, který se tam narodil, svého kamaráde na procházku městem. Kamarád pozoruje až příliš okatě dívky na ulici a ptá se Charlieho, zdali je zná.
„Jo, tohle je Betty. Dvacet dolarů.“
,,A tahle?“ vyzvídá kamarád.
„Dolores. Čtyřicet dolarů.“
„A tahle to už je opravdu třída! Znáš ji?“
„To je Gloria. Padesát dolarů,“ ochotně oznamuje Charlie.
,,Copak v tom vašem městě nejsou žádné pořádné dívky?“
„Ovšem, že jsou. Ale to už je potom moc drahý špás a nic pro námořníku !“

Na širém moři ztroskotal velký zaoceánský parník. Několik lidí se zachránilo v malém člunu. Pluli tak už několik dnů a nikde nepotkali žádnou loď ani nespatřili pevninu.
Jeden zachráněný se ptá ustrašeně druhého:
"Co myslíte, najdou nás?"
"Ale jistě, jen buďte bez obav! Mne hledá policie pěti států!"

V půl jedné v noci zazvoní někdo u lékárníka. Rozespalý lékárník se roztržitě oblékne, otevře a spatří opilého, škytajícího námořníka. „Vy jste lékárník?" ptá se ho vrávorající námořník. „Ano. Co se stalo?" „A jste majitelem této lékárny?" „Ano, jsem. Co si přejete?" „Prosím vás," škytne námořník, „máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?" „Mám!" vyrazí ze sebe lékárník a zuří vzteky, protože ho kvůli takovéhle hlouposti vytáhl z postele. „Tak si je strčte za klobouk!" zařve ze všech sil námořník a s hurónským smíchem zmizí za rohem.

Zběsilá bouře pohazuje s lodí jako s pírkem. Ustrašený nováček se děsí:
"To je strašné! To je hrůza!"
"A to si představ," povídá mu kapitán, "že to jsme pořád ještě v Tichém oceánu!"

„Bože, tetičko,“ zděsili se, „prožila jsi snad na moři něco úděsného?“
„Proč úděsného?“ nechápe tetička.
„No, žes při té plavbě hrůzou zešedivěla?“
„To nebylo hrůzou, ale tím, že jsme neměli na lodi kadeřnici.“

Povídají si dvě dámy na potápějící se lodi:
"Podívejte se, drahá pani, na toho směšného kapitána! Řekněte, copak tohle je nějaké potápění? To by měli vidět, jak se dřív lodě potápěly..."