"Jaké bylo v Anglii počasí?" ptali se námořníka, který se právě odtamtud vrátil.
"Připadal jsem si jako knot v lampě. Nohy jsem měl stále namočené a nos mi svítil od rýmy."

Vyjde námořník z přístavního bordelu, osahává si kapsy a říká: "Ta svině mi snad vykouřila i cigarety."

„Proč ti píše ta tvoje dívka pořád tak dlouhé dopisy?“ vyzvídá kormidelník na mladém námořníkovi. „Všechno mi podrobně vypisuje, abychom se nemuseli zdržovat řečmi, až za ní přijedu.“

Starý kormidelník vypráví námořníkům:
„Já jsem se prvně opil, když mi bylo třináct let..."
„A co potom?"
„Co by? Od té doby jsem nevystřízlivěl..."

Z potopené lodi se zachránil jediný námořník. Na otázku, jak si počínal, pravil:
"Docela jednoduše. Od rána jsem měl žízeň jako trám, no a toho trámu jsem se držel..."

Vypráví zarostlý starý mořský vlk cestujícímu, který se zajímá o ty nejnepravděpodobnější historky: „Jednou jsem seděl takhle na zádi lodi, šplouchal nohama ve vodě, když najednou cítím, jak mi o nohu zavadilo něco hladkého a kluzkého... Hmátnu po tom rukou a vytáhnu obrovskou pijavici. Ta vám byla jako má ruka!“
„Cože?“ nevěří cestující. „Neříkejte! Tak špinavá?“

Loučí se námořník se svou dívkou. Na rozloučenou mu dává dívka svoji fotografii a zdůrazňuje, aby ji měl neustále na očích.
„Tvoje fotografie je velmi pěkná,“ povídá námořník, „ale postrádám na ní to, co mám u tebe nejraději.“ „Ale Johne,“ zapýří se dívka, „vždyť je to jenom obličej!“

Seděli námořníci v přístavní krčmě. Po půlnoci se jeden zvedl a přistoupil ke kamarádovi:
„Nepij už tolik, máš už celou hlavu rozmazanou!"

Namořník si lehne v kajutě, podívá se na ruce-na jedné má vytetováno Anička,na druhé Evička-a říká: Tak holky, která to dnes bude?

"To je hrozné! Člověk aby se bál už do té Jižní Ameriky plout! Tady zase čtu v novinách, že zemětřesení úplně zničilo město Tuahtepetlempesaetluhtenpedor..."
"Bylo by zajímavé zjistit, jak se to město jmenovalo před tím zemětřesením."