„Jak ses mohl tak opít?" vyptává se jeden námořník druhého.
„Byl jsem ve špatné společnosti."
„Prosím tebe, a v jaké?"
„Byli jsme čtyři, pili jsme láhev vodky a ti tři zbývající byli abstinenti."

Vypraví námořník po ztroskotáni:
"A až když jsme byli na širém moři, přišli jsme na to, proč byla při nákupu ta loď tak levná!"

"Když se loď začala topit," vyprávějí dvě dámy ve společnosti svým přítelkyním o katastrofě, kterou společně zažily, "byly jsme právě uprostřed velmi zajímavého rozhovoru."
"No a dál!" naléhají přítelkyně.
"A my jsme si jednoduše povídaly a povídaly a povídaly... až jsme se octly na břehu."

Zastaví důstojník nachmeleného námořníka a napomíná ho:
„Jak to chodíte? Vždyť máte čepici obráceně!"
„To nevadí," mávne rukou námořník, „já se za chvíli budu zase vracet!"

Říká jeden námořník kamarádům:
"Já znám jednu hospodu a tam když přijdeš a řekneš, že sloužíš u námořníků, tak nemusíš vůbec platit!"
"To je výborné, a kde to je? Až tam budeme kotvit, tak nám to řekneš, jo?"
"Na Nové Guinei, ale musíme dávat pozor, protože personál jsou lidožrouti!"

Cestující se vyptávají ve chvílí volna kapitána:
„A už jste někdy viděl obávaného mořského hada?“
„Ne, nikdy.“
„Cože? Celý život se plavíte po všech mořích světa a ještě jste se nestřetl s mořskou příšerou? Jak si to vysvětlujete?“
„To je asi tím,“ vysvětluje kapitán, „že já jsem abstinent.“

Rvačka mezi námořníky v krčmě je v plném proudu. Mladý námořník Patrick přichází v čele svých věrných kamarádů, rozhlédne se před krčmou a povídá:
"Jdu tam a to budete koukat, jaký tam udělám za pár minut pořádek. V momentě to bude lítat na ulici."
Kamarádi stojí v houstnoucím šeru na ulici před krčmou a čekají. Vtom vylétne postava oknem. Chvíli řev zevnitř, rány a kvílení...a vyletí druhá.
Kamarádi počítají:
"Třetí...čtvrtý...pátý...šestý...sedmý!"
Se země se najednou zvedne Patrick a na kamarády vztekle zavrčí:
"Nepočítejte, troubové! To jsem pořád já!"

To by mohl být docela klidně konec, jenže chudák lékárník je zlostí celý bez sebe, rozmrzele se svlékne, vleze do postele a rozčilením nemůže usnout. Asi tak za půl hodiny se zvonek opět ozve. Lékárník vyskočí, navlékne kalhoty, letí ke dveřím a tam stojí zase námořník. Lékárník se chce na něho vrhnout, ale vidí, že tohle je někdo jiný, tenhle je menší a má knírek.
„Promiňte," omlouvá se námořník s knírkem, „nebyl tady asi tak před půlhodinou jeden opilý námořník?" „Byl!" vyhrkne lékárník. „A ptal se vás, jestli jste lékárník?" „Ptal."
„A vy jste mu řekl, že ano." „Ano, řekl."
„A ptal se vás," pokračuje námořník s porozuměním, „jestli jste majitelem této lékárny?"
„Ano, ptal," odpovídá netrpělivě přešlapující lékárník.
„A vy jste mu řekl, že jste jejím majitelem?"
„Ano, řekl."
„A zeptal jste se ho, co si přeje?" pokračuje pomalu rozšafný noční návštěvník. „Ano," přikyvuje zkoprnělý lékárník. „A on si přál vědět, zda máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?" „Ano, přál."
„A vy jste mu samozřejmě řekl, že je máte?" „Ano, řekl."
„A on vám řekl, abyste si je strčil za klobouk?"
„Jo, řekl!" vyhrkne lékárník. Námořník se dobrácky usměje a pokračuje:
„Tak já jsem vám jen přišel říct, že už si je za tím kloboukem nemusíte nechávat, a můžete si je zase klidně vyndat, protože jste naletěl na nejapný žert mého opilého kamaráda!"

Na slunné pláži leží nádherná dívka. Zastaví se u ní mladý námořník a s obdivem ji pozoruje.
„Co byste dělala, kdybych si k vám přisedl?“ zeptal se po chvíli. „Utekla bych.“
„A kdybych vám dal ruku kolem pasu?“ nedal se námořník odradit.

„Utekla bych.“
„A kdybych se vás pokusil políbit?“ „No, utekla bych,“ pravila už trochu nejistě dívka.
„A kdybych ...“
„Prosím vás, přestaňte už!“ vybuchla netrpělivostí dívka. „Já nějak zvlášť rychle utíkat neumím, jistě byste mne snadno dohonil...“

Cestující vejde do kajuty a zastihne tam velmi spoře oblečený milenecký pár ve vášnivém objetí. Chvíli se na ně dívá a když si ho nevšímají, zakašle. Muž se otočí a nevraživě se ptá:
„Co sem lezete? Je to snad vaše žena?“
„To ne,“ povídá rozpačitě cestující, „ale je to moje kajuta.“