Anička a Janko sa hrajú v piesočku. Janko jej dá ruku pod sukničku a pýta sa: "Anička, ty si chlapček?" "Nie, kakám."

Pepíček šel s babičkou na procházku, a v parku viděli dva psy, jak se páří.
"Babi, co to dělají?" ptá se Pepíček.
Babička přemýšlela, jak z toho ven, tak řekla:
"Ten pejsek nahoře má zraněnou tlapku, a ten dole ho nese k doktorovi."
"Jsou skoro jako lidi, žejo, babi?" říká Pepíček.
"Jak to myslíš, jako lidi?" ptá se babička.
"Nabídni někomu pomocnou ruku, a pokaždý tě akorát zjebe."

Byla jednou jedna holčička, co se jmenovala Evička.
Jednou šla takhle lesem, když ze křoví vyskočil chlápek a začal z ní strhávat všechno oblečení.
Ale Evička se jen smála, protože věděla, že mu bude malé.

- Čo si robil cez prázdniny, Jožko?
- Bol som pri mori s maminkou a jej novým priateľom.
- A čo, páčilo sa ti? Skamarátil si sa s novým ujom?
- On je super kamoš! Každé ráno ma brával loďkou päť míl od pláže a ja som vždy potom plával k brehu.
- A vládal si toľko plávať?
- Plávanie bolo fajn, ale najhoršie bolo vymotať sa z vreca.

Ide mamička so synčekom na matematickú súťaž, leže synček má menšiu telesnú vadu. Má 4 ruky a 6 nôh. Keď sú na železničnej stanici, chlapček ide na záchod. Zrazu sa ozve veľký krik a zo záchodov vybehne údržbár a hovorí:
"Zažil som už všeličo, ale takého veľkého hajzlového pavúka, som ešte nezabil."

Rodičia kúpu deti Janka a Aničku. Zrazu sa Anička pýta otecka:
"Oci a ja kedy budem mať medzi nohami to čo má Janíček?"
"Počkaj, keď odíde mamička."

Učiteľka nakreslila na tabuľu jablko a pýta a sa detí:
-"Čo som to nakreslila?"
Prihlási sa Janko:
-"Zadok."
Učiteľka sa rozplakala a vybehla z triedy. Za chvíľu do učebny vkročí riaditeľ a kričí:
-"Prečo ste pani učiteľku dohnali k slzám? A kto nakreslil na tabuľu ten zadok?"

Jde pocestný kolem hřbitova a slyší příšerný řev. Nakoukne přes zeď a vidí, jak ženská s chlapem rvou dvě malé zoufale křičící děti do hrobu. Celej vystrašenej na ně volá: Co to tam děláte ...?
Co je ti do toho, vole! Jedeme na dovolenou, tak dávame děti k našim...!

Jde honza po cestě a potká kouzelného dědečka. Ten ho požádá o jednu buchtu. No dobře, povídá Honza, dám ti buchtu když vypiješ kýbl vody. Tak dedeček vypije kýbl vody. Tak dáš mi tu buchtu? Jo dám ti jí, ale musíš vypít ještě jeden kýbl vody. A tak dědeček vypije ještě jeden kýbl vody. Tak dej mi už tu buchtu, žadoní děda. Tak jo, poslední kýbl vody a buchta je tvoje. A tak dědeček vypije kýbl vody. Tak co dědku chceš buchtu, povídá Honza. Ani ne. No vidíš žízeň si měl a ne hlad.

Byla jednou jedna holčička, co se jmenovala Evička. Jednou byla takhle na procházce,
když se před ní objevil chlápek, který na sobě měl akorát pršiplášť a pod ním vůbec žádné oblečení.
Ale Evička se jen smála, protože věděla, že nebude pršet.