Povídá sousedka sousedce: "Můj starej vydělává vosum tisíc čistýho, k tomu každej měsíc vracíme devadesát flašek vod píva a my nejsme štond s tím vším vyjít."

-Ako odchádzajú opilci v noci z krčmy?
-S ručaním obmedzením.

-"Tu čítam," - vraví Jano medzi kamarátmi, -"že alkoholizmus je nemoc."
-"Hm," - ozve sa Ďuro, -"potom je ale priam zaražajúce, ako niektoré ženy zaobchádzajú s nemocnými..."

Peter, kúpil si si na dovolenke nejaké suveníry?
No, nakúpil som ich veľa, ale na spiatočnej ceste sme ich všetky vypili.

Pozdě večer: Maminko, maminko, tatínek je zase opilý? A jaks to, dceruško, poznala? Je v koupelně a holí zrcadlo...

Ožralej děda v hospodě se rozhodne, že už má dost, že už půjde domů. Ale když se chce postavit, spadne zpátky do židle.
"Sakra, že bych byl tak ožralej? Dám si kafe."
Vypije kafe a zase se pokouší vstát. Opět bezúspěšně. Tak si dá ještě jedno kafe. U čtvrtýho už ho to nebaví, tak si dá panáka na cestu, že se domů radši doplazí. Plazí se ke dveřím, potichu si odemkne, převleče se, lehne do postele a spí. Ráno ho budí žena:
"Tys byl včera zas pěkně sťatej, co?" "Jaks to poznala? Vzdyť jsem byl tak potichu..." "Ale, ráno tady byla hostinská, že sis v hospodě zapomněl svůj invalidní vozejk!"

Syn prišiel večer domov v podnapitom stave.
Dve verzie opisu tejto udalosti:
Hovorí syn: "Prisiel som okolo jedenástej večer domov, mal som trochu
vypité, tak som otvoril dvere na WC, rozsvietil som, vygrcal som sa, zhasol
som a išiel som spať."
Hovorí otec: "Sedím si tak okolo jedenástej večer na záchode, keď prišiel
domov syn, totálne ožratý. Otvoril mi dvere, zhasol mi, ogrcal ma, zažal a
išiel spat...

Pred predajňou liehovín leží muž a okoloidúci sa ho pýta: "Prepáčte, to ste taký opitý, alebo to je reklama?"

Rozprávajú sa dvaja chlapi v krčme:
-"Ako ten týždeň letí. Človek nestihne ani vytriezvieť a už je tu zase piatok..."

Do krčmy príde mladá dievčina v šatách s ramienkami. Ako ináč, zabudla si oholiť podpazušie. Zdvihne ruku, aby privolala vrchného, a objedná si martini. Keď dopije, objedná si ešte jedno, potom ďaľšie. Popri tom ju sleduje podnapitý maník od vedľajšieho stola. Po chvíli privolá vrchného: "Prosím vás, dajte tej baletke na môj účet ešte jedno martini." "Vy ju poznáte?" "Nie." "A odkiaľ viete, že je baletka?" "Lebo hentak vysoko zdvihne nohu iba baletka, nie?"